Hvězdy stříbrného plátna

Bulharský kulturní institut v Praze a Bulharská národní filmotéka vás zvou na výstavu Hvězdy stříbrného plátna. Expozice představuje vybrané portréty bulharských hereček a herců, které byly uchovávány v archivu bulharské filmotéky na negativech z filmových produkcí.

Výstava je součástí doprovodného programu 15. ročníku Festivalu bulharských filmů.

Pasáž a kavárna Lucerna, Vodičkova 36, Praha 1

11.-19.3.2023

Doroteja Tončeva (1946) je divadelní i filmová herečka. Za svou padesátiletou kariéru vytvořila více jak padesát filmových rolí a desítky divadelních.

Narodila se ve městě Silistra a s rodinou se přestěhovala do Ruse. Jako dítě se zamilovala do divadla díky své babičce, která vystupovala s ochotnickým divadlem.

Vystudovala herectví na Divadelní akademii (dnes Národní akademie divadelního a filmového umění) ve třídě prof. Krastjo Mirského v roce 1969. Ještě jako studentku ji přizvali do filmu Vůně mandlí (1967, režie Ljubomir Šarlandžiev), kde hraje společně se Stefanem Danailovem, Nevenou Kokanovou a Georgim Georgievem-Gecem. Emblematickou se stala její postava Rady ve filmu Šibil (1967, režie Zachari Žandov), za jejíž ztvárnění získala cenu za hlavní ženskou roli na festivalu Zlatá růže 1968. Svým bezesporným talentem, krásou a charakteristickým hlasem dodala svým hrdinkám na opravdovosti ve filmech Bílý pokoj (1969, režie Metodi Andonov), Černí andělé (1970, režie Valo Radev), Zlobné cestování (1971, režie Nikola Korabov), Poslední slovo (1973, režie Binka Željazkova), Nona (1973, režie Griša Ostrovski), Dámská volenka (1980, režie Ivan Andonov) aj.

Stala se filmovou hvězdou, přestože její velká láska bylo vždy divadlo. Své první role na prknech, co znamenají svět, ztvárnila v Kjustendilském divadle. V roce 1971 se stala členkou divadla Sofia, který v letech 1997-2007 vedla jako ředitelka.

Odehrála více jak sto rolí v divadelních hrách nejznámějších světových i bulharských dramatiků – Čechov, Shakespeare, Ibsen, Ostrovskij, Edward Albee, Tennessee Williams, Ivan Radoev a Stefan Canev, který ji po 45 let doprovázel i v osobním životě.

„Jsem spokojená, že jsem měla šťastný osud žít v době, kdy lidé milovali herce. To je hrozně důležité pro nás všechny a celou naši generaci. Byli jsme políbeni Bohem.“

Доротея Тончева (1946) е актриса от сцената и екрана. В своята 50-годишна кариера, тя има над 50 екранни роли и десетки театрални превъплъщения.

Родена е в град Силистра, но семейството й се премества да живее в Русе. Като дете се влюбва в театъра, благодарение на своята баба, която участва в самодейнa трупа.

Завършва актьорско майсторство в Театралната академия (днес НАТФИЗ)  в класа на проф. Кръстьо Мирски през 1969. Още като студентка е поканена за участие във филма „С дъх на бадеми“ (1967, реж. Любомир Шарланджиев), където играе редом със Стефан Данаилов, Невена Коканова и Георги Георгиев- Гец. Емблематична остава ролята й на Рада в ,,Шибил“ (1967, реж.Захари Жандов), за която получава първата си награда за женска роля на фестивала „Златна роза“ 1968. С безспорния си талант, красота и характерен тембър на гласа, Доротея Тончева отстоява истинността на своите героини в „Бялата стая“ (1969, реж. Методи Андонов), „Черните ангели“ (1970, реж. Въло Радев), „Гневно пътуване“ (1971, реж. Никола Корабов), „Последната дума“ (1973, реж. Бинка Желязкова), „Нона“ (1973, реж. Гриша Островски), „Дами канят“ (1980, реж. Иван Андонов) и др.

Макар и да става звезда благодарение на киното, голямата ѝ любов винаги е бил театърът. Първите ѝ роли на сцена са в Кюстендилския драматичен театър. От 1971 влиза в трупата на театър ,,София“, като става негов директор в периода 1997-2007.

Изиграла е повече от 100 роли в пиеси на най-големите световни и български драматурзи: Чехов, Шекспир, Ибсен, Островски, Олби, Джон Хилти, Тенеси Уилямс, Иван Радоев и Стефан Цанев, който е неин спътник в живота от 45 години.

„Аз съм доволна, че имах щастливата съдба да живея в онова време, когато обичаха артистите. Това е страшно важно за всеки от нас и за цялото ни поколение. Ние бяхме целунати от Бога.“

Doroteya Toncheva (1946) is a film and theatre actress. In a career spanning 50 years, she‘s had over 50 screen roles and dozens of memorable theatrical incarnations.

She was born in the town of Silistra, but her family moved to Ruse. As a child, she fell in love with the theater through her grandmother, who was part of an amateur theatre group.

Doroteya received her acting degree from the Theater Academy (now NATFA) in the class of Prof. Krastyo Mirski in 1969. As a student she was invited to participate in the film ,,Taste of Almonds‘‘ (1967, dir. Lyubomir Sharlandzhiev), where she played alongside Stefan Danailov, Nevena Kokanova and Georgi Georgiev-Gets.

One of her most emblematic performances is that of Rada in ,,Shibil‘‘ (1967, dir. Zahari Zhandov), for which she received her first award for female role at the 1968 Golden Rose Festival. With her undeniable talent, beauty and distinctive voice, Doroteya Toncheva upholds the truthfulness of her heroines in films like ,,The White Room‘‘ (1969, dir. Metodi Andonov), ,,The Black Angels‘‘ (1970, dir. Vulo Radev), ,,Angry Journey‘‘ (1971, dir. Nikola Korabov), ,,The Last Word‘‘ (1973, dir. Binka Zhelyazkova), ,,Nona‘‘ (1973, dir. Grisha Ostrovski), ,,Ladies Choice‘‘ (1980, dir. Ivan Andonov) and others.

Although she became a star through cinema, her great love has always been theater. Her first roles on stage were in the Kyustendil Drama Theater. In 1971 she joined the troupe of the ,,Sofia‘‘ Theater, eventually becoming its director in the period 1997-2007.

She has played more than 100 roles in plays by the greatest international and Bulgarian playwrights: Chekhov, Shakespeare, Ibsen, Ostrovsky, Albee, John Hilti, Tennessee Williams, Ivan Radoev and Stefan Tsanev, who has been her companion in life for 45 years.

,,I had the good fortune to live in a time when artists were loved. This is very important for each of us and for our whole generation. We were kissed by God.‘‘