Hvězdy stříbrného plátna

Georgi Parcalev (1925-1989) patří mezi nejoblíbenější komiky bulharského filmu a divadla. Patří mezi talentované samouky. Na konci 50. a během 60. let se účastnil kočovných estrádně-satirických vystoupení. Postupně se z něj stala živoucí legenda bulharské komedie díky nezapomenutelným postavám ve filmech Přivázaný balon (1967, režie Binka Željazkova), Velryba (1970, režie Petar B. Vasilev), Pětka z Moby Dicka (1970, režie Griša Ostrovski, Todor Stojanov), S dětmi u moře (1972, režie Dimitar Petrov), Třináctá nevěsta pro prince (1987, režie Ivanka Grabčeva).

Vystupoval v četných divadelních představeních, ale jeho sen zahrát si Dona Quijota se mu nesplnila. V roce 1964 byl spuštěn národní soud za zavřenými dveřmi s homosexuálními intelektuály v Bulharsku, ale navzdory pomluvám nebyl Parcalev zařazen na seznam а nebylo proti němu vzneseno obvinění.

Georgi Parcalev je jednou z hvězd socialistického Bulharska s duší skutečného umělce: „Když se člověk zabývá a žije humorem, vytvoří se u něj cit i pro něco jiného – pro smutek. Já jsem citlivý člověk a vždy hledám i ten druhý pocit. Dobrý herec musí umět oboje, protože i v životě přichází smích se smutkem ruku v ruce. Můj den ubíhá mezi spoustou lidí. Mým největším zadostiučiněním a radostí je jejich láska, kterou mne neustále obdarovávají. A já se snažím jim odpovědět stejně.“

Naposledy vydechl ve svých 64 letech v roce 1989, aniž by se dočkal pádu represivního komunistického režimu.

Георги Парцалев (1925-1989) e сред най-любимите комици в българското кино и театър. Той е самоук талант, свързван с пътуващите в края на 50-те и през 60-те естрадно-сатирични концерти. Постепенно се превръща в живата легенда на българската комедия с незабравимото си участие в много емблематични филми, сред които са: „Привързаният балон“ (1967, реж. Бинка Желязкова), „Кит“ (1970, реж. Петър Б. Василев), „Петимата от Моби Дик“ (1970, реж. Гриша Островски, Тодор Стоянов), „С деца на море“ (1972, реж. Димитър Петров), „13-та годеница на принца‘‘ (1987, реж. Иванка Гръбчева).

Участва в многобройни театрални постановки, но голямата му професионална мечта да се превъплъти в образа на Дон Кихот така и не се сбъдва. През 1964 „народната власт“ започва процес на закрити врати срещу хомосексуални интелектуалци в България, но въпреки слуховете Парцалев не е в списъка по делото, няма обвинение и присъда.

Георги Парцалев е една от най-колоритните звезди по време на социализма в България и носи душа на истински артист: „Когато човек се занимава и живее с хумора, тогава у него се създава и друго усещане – за нещо тъжно. А аз съм чувствителен човек и винаги търся това друго усещане. Добрият актьор трябва да умее и двете, защото в живота смехът и тъгата вървят ръка за ръка. Моят ден минава между много хора. Най-голямо удовлетворение и радост за мен е тяхната любов, с която ме даряват непрекъснато. И аз се стремя да им отговоря със същото.‘‘

Напуска живота само на 64 години, през 1989 като не успява да дочака падането на репресивния комунистически режим в България.

Georgi Partsalev (1925-1989) is one of the best comedy actors in both Bulgarian cinema and theatre. He was self-taught and role after role he became a legend in the Bulgarian comedy scene. Some of his greatest movies are „The Attached Balloon“ (1967, dir. Binka Zhelyazkova), „Whale“ (1970, dir. Peter B. Vasilev), „The Five from the Moby Dick“ (1970, dir. Grisha Ostrovski, Todor Stoyanov), „With Children at the Seaside“ (1972, dir. Dimitar Petrov), „The Thirteenth Bride of the Prince‘‘ (1987, dir. Ivanka Grabcheva)

He took part in multiple theatre plays but his biggest dream was to play Don Quixote. It never ended up happening. He was one of the most vital artists during the socialism in Bulgaria. ,,When a person lives and entertains humor, then another feeling arises, the feeling of sadness. I am an emotional person and I always search for that other feeling. A good actor has to be able to do both because in life happiness and sadness go hand in hand. My day passes between many people. The love and happiness that they constantly give to me is my biggest satisfaction. I strive to give to them right back.‘‘

He died at the age of 64 just before the fall of Communism.

Bulharský kulturní institut v Praze a Bulharská národní filmotéka vás zvou na výstavu Hvězdy stříbrného plátna. Expozice představuje vybrané portréty bulharských hereček a herců, které byly uchovávány v archivu bulharské filmotéky na negativech z filmových produkcí.

Výstava je součástí doprovodného programu 15. ročníku Festivalu bulharských filmů.

Pasáž a kavárna Lucerna, Vodičkova 36, Praha 1

11.-19.3.2023