„Po působivé výroční výstavě Vasila Čakarova – Čaka (1934 – 2018) přesně před rokem v Národní galerii v Sofii dnes Bulharský kulturní institut v Praze představuje českému publiku vybranou část umělcovy tvorby. Donedávna tohoto zajímavého výtvarníka bez akademického vzdělání znal jen úzký okruh znalců a odborníků. Navzdory účasti na řadě společných výstav v Sofii a jinde po Bulharsku během 70. a 80. letech 20. století, což bylo dobovým znamením odborného uznání, si zvolil klid městečka Samokov, kde žil a tvořil daleko od shonu společnosti. Úctyhodná oddanost umění se mu vyplatila. Dnes máme před sebou tisíce akvarelových listů, kreseb, grafik a karikatur – každá zajímavější a zapamatovatelnější než druhá, a šíře jeho uměleckého profilu s bezpočtem autenticky živých objevů a nápadů je ohromující.

Na této výstavě je Vasil Čakarov prezentován akvarelem a grafikou. Sám se v rozhovoru podělil o to, že svou sílu našel v akvarelové krajinomalbě, která nalezla výraznou podobu ve velkém cyklu z 80. let Tichá země. S přesvědčením, že to, co je nakresleno, je pouze interpretace a že umění nemá zobrazovat, ale vyjadřovat, dospívá Vasil Čakarov k jádru. Zde odvážným vykročením od námětu dosahuje své nejčistší malby. Jeho nástroji jsou měkkost sfumata a pomíjivý, neuchopitelný akvarelový materiál, z něhož jako by vycházela melancholie, vybízející k introspekci a kontemplaci. Právě cyklus Tichá země na pozadí bulharské akvarelové malby druhé poloviny 20. století je z hlediska plasticity a technologie osobním počinem Vasila Čakarova, který mu v historii vynesl zvláštní místo.

Síla Vasila Čakarova jako krajináře je nepopiratelná. Široká škála jeho tvůrčích zájmů v kombinaci s disciplínou a množstvím práce nám ho ale představuje v dalším působivém cyklu, který sledoval celou jeho tvůrčí cestu, zasvěcenému grafice, Život na vsi. Jedná se o cyklus výhradně spojený s umělcovými rodinnými kořeny a rodnou kyustendilskou vesnicí Bagrenci, a má výrazně autobiografický nádech.“ kurátorka Aneliya Nikolaeva