Hra o život

Z filozofické a náboženské perspektivy transhumanismu jsou smrt a posmrtný život často spojovány s otázkami identity, povahy vědomí a role víry v pochopení našeho místa ve vesmíru.

Smrt je stále častěji vnímána jako biologické omezení, které lze překonat pomocí technologií. Ve fiktivní, nebo možná ne tak fiktivní budoucnosti, lze proces stárnutí zvrátit a části těla nahradit nebo vylepšit. Je možné, jak píše indický teoretik a vědec Sugata Mitra ve své eseji Osm mocnin deseti (2012), že když se vědomí vyvine za hranice svého hmotného obalu, jednotlivci si budou moci zvolit vlastní formu, existující jako fotony nebo zdroje energie, nebo dokonce abstraktně jako matematika, dokud nedosáhnou nejvyšší formy kolektivního vědomí.

Dílo Hra o život je také inspirováno konceptem matematika Johna Conwaye z roku 1970, který vytvořil dynamický systém tzv. celulárního automatu, hry s nulovým počtem hráčů, v níž by mrtvé buňky mohly být za určitých podmínek přivedeny zpět k životu. Tento otevřený systém je dokonalým příkladem schopností, jako je emergence (sebegenerace) a samoorganizace, které existují i ​​v reálném životě.

Báseň je napsána ve stylu matematické logiky a je integrována do počítačového příkazu, který by jednoho dne mohl být proveden.

Elizabeth Thallauer se narodila v Sofii. Vystudovala sochařství na Akademiích výtvarných umění v Helsinkách a Norimberku. V Norimberku také dokončila postgraduální studium v ​​oboru Umění v městském prostředí – veřejné umění. Její tvůrčí úsilí se dotýká témat posthumanismu, stírá hranice mezi reálným a virtuálním světem a tím, jak technologie mění naši etiku a vnímání našeho okolí. Elizabeth Thallauer pracuje s multimediálními prostředky a ve svých instalacích a audiovizuálních intervencích využívá současné i klasické techniky.

Spolu s Joannou Maxelon vytvořila interdisciplinární platformu ADAPTER, která konceptualizuje a realizuje multimediální participativní projekty veřejného umění s využitím technik z různých období. Dalším projektem, na kterém se Elizabeth Thallauer podílí jako organizátorka a kurátorka, je LOOK-Ecology and Technology – společný projekt s Rositsou Getsovou, který se koná každý rok v Sofii.

Účastní se četných mezinárodních projektů, výstav a alternativních formátů v Německu, Polsku, České republice, Bulharsku, Finsku atd., včetně sympozia Artopod BioCraze v Norimberku, Institute for ARTicipation, Warsaw Bauhaus, Margins of Utopia, tvoří dočasné a trvalé projekty ve veřejném prostoru v Německu a Bulharsku (KoOPF Kunstmuseum Füschüchter, Gna Kroftlan Leuchtet, Blaue Nacht Norimberk, Sea of ​​Love /Blagoevgrad atd.), jakož i sólové a skupinové projekty (VBK Berlin, Städtische Galerie Cordonhaus Cham, Neue Galerie Dachau, Kunstpavillon Mnichov, Kongresshalle Norimberk).