PEXESO | Български Културен Институт

	NÁRODNÍ DIVADLO „IVAN VAZOV“ V SOFII Národní divadlo v Sofii bylo otevřeno 3. ledna 1907. Budovu navrhli vídeňští architekti Ferdinand Fellner (mimo jiné architekt pražské Státní opery) a Herman Helmer (s Fellnerem vytvořili návrh pro Grandhotel Pupp v Karlových Varech). Své jméno nese po básníkovi a spisovateli, Ivanu Vazovovi, který byl členem Bulharské akademie věd a v letech 1897-1899 i ministrem osvět.
	SOFIJSKÁ UNIVERZITA SV. KLIMENT OCHRIDSKÝ Sofijská univerzita je nejstarší a největší univerzitní vzdělávací zařízení v Bulharsku. Byla založena 1. října 1888. Centrální část budovy byla postavena díky finančnímu daru bratří Evlogiho a Christa Georgievových, jejichž sochy zdobí přední fasádu. Sv. Kliment Ochridský byl žákem Cyrila a Metoděje a následoval věrozvěsty v jejich cestě na Velkou Moravu. Po vyhnání žáků obou věrozvěstů se vrátil do Bulharska, do tehdejšího hlavního města Plisky. Brzy jej však kníže Boris vyslal do Ochridu, dnešní Makedonie, kde Kliment založil slavnou literární školu a v roce 893 byl ustanoven biskupem.
	KOSTEL SV. SOFIE Pravoslavný kostel sv. Sofie je postavený na základech několika starších kostelů z období římského města Serdiky, leží tedy v centru bulharského hlavního města. Kostel sv. Sofie je basilika se základy ve tvaru kříže, s chrámovou předsíní, trojlodním hlavním chrámem a třístěnnou apsidou. Kostel je zasvěcen sv. Sofii – přemoudrosti boží. Ve své době byl jedinou svatyní ve městě a by postaven na nejvyšším místě. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších architektonických památek z doby raného křesťanství v jihovýchodní Evropě. V parčíku zboku je pohřben spisovatel Ivan Vazov.
	CHRÁM ALEXANDR NĚVSKÝ Katedrála sv. Alexandra Něvského v Sofii byla vybudována v novobyzantském stylu. Základní kámen byl položen v roce 1882, samotná stavba ovšem probíhala až v letech 1904-1912. Chrám byl vybudován na počest 120 000 ruských vojáků, kteří padli za Rusko-turecké války (1877-1878). Konec války byl pro Bulharsko i koncem turecké nadvlády. Sv. Alexandr Něvský je patron Alexandra II. a zasvěcení chrámu tak bylo výrazem vděčnosti Rusku a jeho imperátorovi. Jedná se o výjimečnou stavbu s překrásnou vnitřní výzdobou, na jejíž tvorbě se podílelo množství umělců a odborníků. Chrám o rozloze 3170 m² pojme až pět tisíc osob.
	MARTENICA Martenica je ozdoba vytvořená z červené a bílé bavlnky, kterou si Bulhaři navzájem věnují 1. března a která má čelné místo v bulharském folkloru. První březen (bulharsky „mart“) je svátek Baby Marty, mytické postavy, která je ztělesněním proměnlivého březnového počasí (u nás tzv. aprílové počasí). Zároveň symbolizuje příchod jara. Martenica může představovat náramek, brož či ozdobu do bytu. Bulhaři ji nosí po celý měsíc, dokud neuvidí čápa či vlaštovku. Poté marteničku sundají a zaváží ji např. na rozkvetlý strom.
	MASKA KUKERA Kuker je bulharská karnevalová postava, muž převlečený do masky vyrobené z kožešin, peří, zvířecích drápů a zubů. Velmi často s pásem ověnčeným velkými pasteveckými zvony. O masopustu nebo na Nový rok tančí Kukeři ulicemi, aby zahnali zlé síly a zimu. Jedná se pouze o skupiny mladých svobodných mužů. Každá skupina má svého „vůdce“, jediného ženatého muže. Podoba masek a skupin se mění podle regionů. Vždy si ale Kuker obléká speciálně doma vyrobenou masku.
	SURVAČKA Survačka je ozdobená větev dřínu obecného, která je dle starého bulharského zvyku používána na Nový rok k tzv. survakane – lehké poklepání ozdobenou větví po zádech s přáním zdraví, štěstí, úrody. Jde o jakousi obdobu koledování. Survakane vykonávají jen chlapci do věku 15-16 let, kteří za svá veršovaná přání bývají odměněni sladkostmi a pečivem. Kromě koledování doma, obchází i ostatní domy v okolí. Survačka je vyrobena z jedné větve, jejíž větvičky se ohýbají a přivazují tak, že dohromady vytvoří kruh. Zdobí se bavlnkami, mašličkami, sušenými plody, pečenými preclíčky a praženou kukuřicí.
	PAFTA Pafta je zdobená kovová přezka, která je významnou ozdobou ženského národního kroje. Podle archeologických nálezů se pafty kovaly již v 9. a 10. století. Masově se pak používaly během Druhého bulharského carství (12. – 14., resp. 15. století). Tvary a motivy z té doby se používaly až do počátku 20. století, kdy národní kroj začínal ustupovat městskému oděvu. Pafty se navíc s přibývajícími lety i zvětšují, nalezneme je od velikosti mince až do průměru 25 cm. Pafty nosily jen vdané ženy, které je dostávaly darem ke svatbě či zásnubám. V bulharské kultuře mají šperky všeobecně ochrannou roli před zlými silami. Pafty chrání zejména ženské rozmnožovací orgány.
	ZLATÝ RHYTON – PANAGJURSKÝ POKLAD Panagjurský zlatý poklad je thrácký antický servis na pití, který se skládá z devíti zlatých nádob vážících dohromady více než 6 kg. Poklad nalezli 8. prosince 1949 tři bratři Pavel, Michail a Petko Dejkovi zhruba dva kilometry od města Panagjurište. Bratři Dejkovi nebyli archeologové, ale cihláři a kameníci, a našli majetek neznámého vládce z konce 4. a začátku 3. století př.n.l. V současnosti je poklad státním majetkem a pravidelně je vystavován po světě.
	ZLATÁ MASKA Zlatá maska byla nalezena v roce 2004 zhruba 2 kilometry jižně od města Šipka týmem archeologa Kitova. Masku nalezla manželka významného bulharského vědce. Je přisuzována thráckému vládci Teresovi I. Maska váží 690 gramů, je vyrobena velice detailně ze 24 karátového zlata. Je to nejmasivnější taková maska nalezená na Balkánském poloostrově. Teres I. žil zhruba v 6. století př.n.l. a dokázal svou říši významně rozšířit a nabýt velkého majetku a bohatství.
	STŘÍBRNÝ RHYTON ZE ZLATINICE V roce 2005 byl mezi vesnicí Zlatinica a Malomirovo ve Velké mohyle nalezena hrobka thráckého vládce z poloviny 4. století př.n.l. Stříbrný pozlacený ryton byl součástí darů, které thráčtí vládci dostávali s sebou na cestu na onen svět. Byla tak nalezena celá neporušená kostra se zlatým věncem na hlavě, s masivním zlatým prstenem na malíčku levé ruky a koženými mokasíny na nohách. Kolem pohřebeného vládce leželo množství keramických a stříbrných nádob. Hrobka byla obložena dřevem a strop byl z obrovských kamenných kvádrů. Celá hrobka byla v dobrém stavu a obsahovala nepřeberné množství cenných předmětů, ale i historicky cenných informací.
	ZLATÝ RHYTON – PANAGJURSKÝ POKLAD Zlatý panagjurský poklad se skládá z devíti nádob na pití – jedné fiály a osmi rhytonů. Takové nádoby z ušlechtilého kovu byly znakem sociálního postavení a byly používány thráckými vládci během rituálních obřadů. Tepané postavy bohů a hrdinů, obličeje negroidních rysů, posvátní živočichové a mytologické postavy mají během antiky rituální funkci – mají nápoje očistit a chránit účastníky rituálu. Samotný antropomorfní džbán na nápoje váží okolo 460 gramů. Představuje ženskou hlavu se sčesanými vlasy, připevněnými závojem a sponou.
	TRÁCKÁ HROBKA V KAZANLAKU Trácká hrobka v Kazanlaku je zděná hrobka, která je součástí nekropole v bezprostřední blízkosti trácké metropole Sevtopolis. Její vznik je datován do 4. – 3. století př.n.l. Od roku 1979 je zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Byla nalezena náhodou 9. dubna 1944 vojáky, kteří v místě kopali zákop. Kromě zachovaných ostatků, šperků a nádob byly v hrobce objeveny překrásné nástěnné malby, které jí přinesly světovou proslulost. Nástěnné malby patří k nejlépe dochovaným antickým raně helénským malbám.
	HYDRIA S ČERVENÝMI POSTAVAMI Hydria, neboli nádoba na vodu či víno, byla využívána v 5. – 4. století př.n.l. Jedná se o hliněnou nádobu černé barvy s červenými figurami a dalšími motivy. Velmi často jsou tyto nádoby zdobeny mytologickými scénami. Tuto nádobu zdobí scéna z Euripidovy tragédie Ifigenie na Tauridě. Příběh je vykreslený ve dvou částech, které od sebe nejsou odděleny. Kromě samotné Ifigenie je zde vyobrazena Artemis a Apollón.
	NESEBAR Město Nesebar je jedno z nejstarších v Evropě. Jeho historie je starší více jak 3200 let. Ostrov Nesebar v Černém moři byl dříve nazýván Mesembria, z tráckého Melsambria – Melsovo město. Již v této době zde fungovaly dva přístavy. Koncem 6. st. př.n.l. sem dorazili první Řekové, kteří zde vystavěli chrámy, školu a divadlo. Postupně také město, ve kterém vznikali jednotlivé čtvrti, obestavěli masivní hradbou. Od roku 440 př.n.l. razí své vlastní mince. Četné nálezy svědčí o dobrých obchodních vztazích s ostatními polis na pobřeží Černého, Egejského a Středozemního moře. V roce 72 př.n.l. bylo město převzato Římany a po přijetí křesťanství se zde začaly budovat kostely, baziliky, ale i městské lázně, vodovody a další.
	AMFITEÁTR V PLOVDIVU Antické divadlo v Plovdivu patří mezi nejlépe zachovaná antická divadla na světě. Mramorové sedačky pro diváky jsou orientovány na jih ve 28 obloukových řadách. Divadlo má půlkruhový půdorys o vnějším průměru 82 m. Jeviště a orchestřiště je doplněno třípatrovou stavbou, které dominují jónské a korintské sloupy. Samotné jeviště je ve výšce 3,16 metru. Podle nalezeného nápisu bylo divadlo postaveno patrně za vlády římského císaře Marca Ulpia Traiana, který vládl v letech 98-117. Divadlo bylo nalezeno během archeologických vykopávek v letech 1968-1979.
	SV. TEODOR Svatý Teodor Stratilát, mučedník a svatý katolické i pravoslavné církve, byl původem z Malé Asie a žil na přelomu 3. a 4. století za vlády císaře Licinia. Byl představeným v Heraklei, vojenskou hodností stratilát. Svým příkladem získal mnohé pohany ke křesťanství. Keramická ikona sv. Teodora byla nalezena během vykopávek na začátku 20. století v klášteře nedaleko Pantleina, dva km od Velké Preslavi. Preslavská malovaná keramika se objevila ve spojitosti s výstavnou nového bulharského hlavního města Velká Preslav. V 9. – 10. století se tak objevil nový jev ve vývoji bulharského umění. Ikona je vyrobena ze dvaceti dlaždic o rozměru 12 x 12 cm. Prozatím je jedinou keramickou ikonou takového rozměru.
	RILSKÝ KLÁŠTER Klášter se nachází v jihozápadním Bulharsku v obci Rila. Byl založen v 10. století sv. Ivanem Rilským u ústí Rilské řeky. Rilský klášter je jedním z nejvýznamnějších bulharských kulturních památek, symbolem Bulharska, zapsaných na seznam světového dědictví UNESCO. Se svými pěti patry (čtyři nadzemní a jedno podzemní), je to největší klášter v Bulharsku. Byl postavený v letech 927-941. V roce 1335 byla ve dvoře kláštera postavena obranná věž, která je dnes nejstarší dochovanou budovou kláštera a představitelkou architektury Tarnovské výtvarné školy. V roce 1778 klášter vyhořel a jeho obnovené budovy v roce 1833 vyhořely ještě jednou. V těžkých letech bulharských dějin se Rilský klášter stal útočištěm mnoha odvážných mužů, jako byl Vasil Levsky, Goce Delčev a Pejo Javorov.
	BAČKOVSKÝ KLÁŠTER Bačkovský klášter je v Bulharsku druhý největší, hned po Rilském klášteru. Klášter se nachází v údolí Čepelarské řeky, zhruba 10 km jižně od města Asenovgrad. Malebná krajina kolem, tvořená pohořím Rodopy, velikost a bohatá historie dělají z Bačkovského kláštera jeden z nejnavštěvovanějších v Bulharsku. Klášter byl založen v roce 1083. Kromě kostelů, starobylé klášterní jídelny, kostnice s chrámem a dalšími pozoruhodnostmi, se zde nachází i muzeum. V klášteře je možné se za poplatek vzít, pokřtít, fotit je zde ovšem přísně zakázáno.
	PETKO A PENČO SLAVEJKOVOVI Socha se nachází na sofijském náměstí Petko Slavejkov. Byla zde umístěna v roce 1998 a pochází z ateliéru bulharského sochaře Georgi Čapkanova. Samotné náměstí v centru města je známé množstvím stánků s knihami. Petko Račov Slavejkov (1827-1895) byl významný obrozenecký básník, publicista a folklorista. Penčo Slavejkov (1866-1912), syn výše zmíněného Petko R. Slavejkova, byl básník a překladatel. Jeho dílo je základním kamenem bulharské literární moderny. Společně s Krastjo Krastevem, Petko Todorovem a Pejo Javorovem tvořil kruh Mysl a podílel se na vydávání stejnojmenného literárního časopisu, jehož česká obdoba je Moderní revue.