Pro zahájení podzimní art sezóny jsme vybrali zajímavou výstavu olejomaleb z fondu Burgasské galerie oslavující letos 75 let svého působení. Expozice představuje patnáct pláten významných osobností bulharské olejomalby – Atanase Jaranova, Georgi Baeva, Georgi Božilova, Genko Genkova a Emila Stojčeva. Doba vzniku obrazů byla složitá a v mnohém si protiřečila. Vystavovaní autoři byli zpočátku nuceni tvořit ve stylu socialistického realismu, sami se ovšem přikláněli k evropskému poválečnému umění, z kterého čerpali. Každý z nich si během let vybudoval vlastní styl a rukopis. Někteří používali syté a pestré barvy a výrazné tahy štětcem, jiní naopak jemné odstíny holubičí šedi a starorůžové. Postupem let se sami stali nedílnou součástí evropského výtvarného umění, autory, kteří inspirují další generace.

Výstava bude v naší galerii do 10. října 2021. Spoluorganizátory jsou Město Burgas a galerie Petko Zadgorski.

Vystavujeme:

Genko Genkov (1923-2006)

Narodil se ve vsi Čoba, plovdivská oblast. Studoval na Akademii výtvarných umění, ale byl vyloučen kvůli konfliktu se svým přednášejícím Dečko Uzunovem.

Už v 70. letech se z něj stal jeden z nejlepších bulharských malířů. Jeho práce tvoří zejména krajiny, v nichž pestré tóny a hutné použití barev dodávají tvarům plastický vzhled. Jeho rané tvorby se vyznačují tmavší a střídmější barevností a častější přítomností postav v prostoru. Genkovovy tahy jsou rychlé, impulzivní až nervní, jako by vznikly pod návalem vzrušení. Zkouší různé techniky, ředí olejové barvy jako akvarel, zatímco akvarel nanáší hutně jako olejové barvy. Již během studií míchá barvy s pískem nebo vápnem. V 60. letech nanášel základní bílou vrstvu, na kterou nanesl vrstvy olejových barev a obraz dokončil škrábáním. „Značně kopu v barvách jakou motykou.“ Ve svých pozdních obrazech používá pigmenty připomínající keramickou glazuru. Jeho cílem bylo prostřednictvím experimentálního hledání nových technik a výrazových prostředků rozšířit hranice svého umění. Nad plátnem mohl uvolnit svou živelnou osobnost.

Během komunistického režimu byl zavřený v nápravném pracovním táboře Belene za „šíření pomluv proti režimu“. Zatčen byl opakovaně, byl vystěhován mimo Sofii, zavřen na psychiatrii.

Jméno Genko Genkov, legenda sofijských bohémů, je symbolem tvůrčí svobody a trvání na svém světonázoru. Genkov představil osm samostatných výstav. Během poslední v roce 2006 v Sofii zemřel.

Georgi Baev-Džurlata (1924-2007)

Narodil se v roce 1924 v Burgasu. Vystudoval Národní výtvarnou akademii (1949), obor Olejomalba u profesorů Iliji Petrova a Dečko Uzunova.

Georgi Baev je pojem a emblematické jméno, spojené zejména s krajinomalbou druhé poloviny 20. století. Za nejzralejší období jsou považována 70. a 80. léta, doba jeho dynamické tvůrčí činnosti, v níž se základním tématem stává moře. Baevova mořská krajina vyniká nad jinými tradičnějšími interpretacemi nečekaně zářivým a sytým koloritem, spojenými a čistými tvary. Jeho plátna vyzařují pocit statické krásy moře a blízkosti vysněného horizontu. V roce 1983 však přichází velká událost, která změnila jeho tvorbu a přivedla ho k ještě zapálenější práci. Jeho ateliér byl zapálen a shořely v něm stovky obrazů. Ohořelá plátna připomínají, že odvaha je zkouškou v kterékoliv době. Od té chvíle jsou jeho obrazy dramatické, objevují se postavy, strach o člověka, prožité útrapy se stávají stále zřejmější a pohlcují diváka. Barvy jsou husté a syté, odráží se v nich silný psychologický akcent. Baev již nemaluje loďky, moře a nebe… Jimi již řekl, co potřeboval. „Ten požár mě natolik rozrušil, že jsem po něm udělal svou nejlepší výstavu a to jen během sedmi měsíců… Když jsem naštvaný a zoufalý, pracuji o to usilovněji.“ Výstava byla i důvodem, proč se v roce 1986 stal nositelem Herderovy ceny.

Georgi Božilov-Slona (1935-2001)

Narodil se 13. června 1935 v Plovdivu. V roce 1959 absolvoval na Národní výtvarné akademii, obor Dekorativně-monumentální malba v třídě u prof. Georgi Bogdanova. Ve stejném roce se účastnil Prvního mezinárodního bienále mladých výtvarníků v Paříži. Od roku 1960 se zúčastnil společných výstav Svazu bulharských výtvarníků. Během svého života připravil více jak dvacet pět samostatných výstav v Bulharsku i v zahraničí.

Společně s Enčo Pironkovem, Dimitrem Kirovem, Joanem Levievem, Koljou Vitkovským, Christo Stefanovem a Bojadžanou, je Slona jedním z výtvarníků tzv. Plovdivské školy 60. let.

Jeho olejomalby na plátně jsou žánrově zaměřené zejména na portrét, krajinu a figurální kompozici. Vytvořil i několik velkoformátových prací v oblasti užitého umění pro instituce ve svém rodném městě – nástěnnou malbu v Národní knihovně Ivan Vazov, mozaiku v Centrální poště, sgrafity u Výtvarné galerie ve Starém Plovdivu aj. Je nositelem ceny Svazu bulharských výtvarníků (1964) a od roku 1979 je zasloužilým umělcem.

Ve věku 65 let zahynul (18. května 2001) během automobilové nehody na cestě z Burgasu do Careva, kde měl zahájit svou výstavu.

Atanas Jaranov-Šaro (1940-1988)

Narodil se 13. července 1940 v Sofii. Vystudoval Národní výtvarnou akademii, obor Dekorativně-monumentální malba v třídě u prof. Georgi Bogdanova.

Je emblematickou postavou bulharského plastického umění 70. a 80. let. V jeho olejomalbách, pastelech i nástěnných malbách je vždy přítomna myšlenka monumentálnosti a reliéfu tvarů. Nezávisle na námětu dané tvorby, dělnicko-prozaickém či archaicko-mytologickém, divák vždy bezpečně rozpozná masivní, až sochařský tah štětcem Atanase Jaranova.

Jeho práce byly vybrány do společných výstav bulharského umění v Anglii, Francii, Itálii, SRN, SSSR, Rumunsku, Japonsku, USA, Československu, Polsku aj. Své samostatné výstavy Jaranov připravil v Plovdivu (1971), Varšavě (1973), Varně (1978), Bratislavě (1974), Sofii (1975) a Západním Berlíně. Jaranovovy obrazy jsou majetkem Národní galerie v Sofii, Sofijské městské galerie, mnoha muzeí a galerií v celém Bulharsku, ale i galerií a soukromých sbírek ve Švýcarsku, USA, Francii aj.

Emil Stojčev (1935)

Narodil se 26. června 1935 v Sofii. Jeho tvůrčí dráha začala v 60. letech, kdy byla sundána jeho výstava. Spisovatel Bogomil Rajnov tehdy neváhal a téměř celou expozici odkoupil. Jeho olejomalba je silná, plná a působivá, s bohatými barevnými odstíny.

V 70. letech se zapojil do uměleckého života v Paříži. Na počátku 90. let ho tehdejší starosta Paříže Jacques Chirac pozval, aby uspořádal výstavu v paláci Bagatelle. Osobně ji pak Chirac zahájil. Francouzský historik a znalec umění Yves Saint-Geours nazval umělcovu práci magickým realismem a označil ji jako „celý vesmír“ s velmi individuálním a typickým stylem.

V letech 1979 a 1985 obdržel dvě ocenění za malbu Vladimir Dimitrov-Majstora. Je nositelem řádu Stará planina I. stupně (2003). Byl uctěn národní cenou Zachari Zograf (2011).

Má za sebou mnoho samostatných výstav v Bulharsku, Francii, Japonsku, USA, Německu, Belgii a jinde. Jeho obrazy jsou majetkem Národní galerie, známých galerií a soukromých sbírek v Evropě, Americe a Asii.